Gideon Horváth: Pulp

Jedním z prvních důležitých smyslových prožitků Gideona Horvátha je vzpomínka z dětství, kdy na zahradě venkovského domu potají utrhl drobný plod meruňky z mladého stromku. Horká dužina se rozplývala na jazyku a klásky vyhřáté trávy zalézaly mezi prsty bosých nohou. Kombinace haptických, chuťových a vizuálních vjemů je téměř filmovým okamžikem, ke kterému se Gideon v paměti vrací doteď.

Když Eva s Adamem ochutnali zakázané ovoce, bylo pravděpodobně vyhřáté od Slunce a na vrcholu zralosti. Většinou si pod vlivem lokální imaginace představujeme plod jabloně, případně granátové jablko s lesklou hladkou kůží, po jejímž rozlomení se rozsypou rudá zrníčka s hořkosladkým aroma. Ve skutečnosti se ale současné zdroje ve výkladu starozákonního druhu plodu různí – historici, vědci i rabíni spekulují, že se mohlo jednat o mango, fík, grep, kdouli, nebo se snad jedná o ovoce, které už neexistuje. Podobně imaginativně k zobrazení plodů přistupuje i Gideon – „ovocnost“ jeho objektů je v jejich přezrálosti, masitosti i množství pecek naprosto nepopiratelná a pokud by nám někdo racionální otázku po určení druhu ovoce nepoložil, pravděpodobně bychom se nad ním ve výstavě ani nezamýšleli.