Tomášovy obrazy jsou pokračující malířskou odysseou světla a barvy a jejich vzájemného setkávání se s fyzickým prostorem. Prostor je však v Tomášových olejomalbách ale také něčím individuálnějším, vřelejším. Je to „prostor intimity“, která tvaruje Tomášovo prožívání životního prostoru. Prostředí venkovské zahrady, interiérová zákoutí či ateliér okupovaný zástupem těl, charakterizuje v Tomášově malování specifická a hluboce zkušenostně zakotvená blízkost, která všemi těmito prostory proniká a zprostředkovává vjem až téměř skutečného doteku.
V Tomášově práci tak dost možná právě akt sehrává aktuálně ústřední roli a prostupuje celým jeho malířským nazíráním. Všechny ostatní tradičí malířské disciplíny – krajinomalba, zátiší či portrét – jsou tak v jeho práci vždy v jistém smyslu „odhalením“: skrze niterný, intimně svázaný a „zaníceně zžívaný“ pohled obnažují svůj předmět vidění, tj. nejbližší Tomášův okolní svět, přičemž již není zcela jasné, zdali je to právě onen svět či sám malířský pohled, kdo je kořistí toho druhého. Jako kdyby se v jeho malbě odrážel verš Jirousovy básně Tak jako břečtaň drápky:
Tak jako břečťan drápky
objímá jilm
tak kořistně Tě miluju
já vím
A jako slimák na listě
políbím Tě a pohladím
jistě
Ubytuji se v Tobě
jak netřesk v škvíře zdi
jako červotoč v oltáři
já vím
(28. 6. 1985)
– Ivan Martin Jirous, Ochranný dohled
text: Pavel Kubesa
