Vybíráme pro vás 6 highlightů, zaměřených na zahraniční umělce, které byste měli znát a na SIGNAL festivalu v Praze neměli minout!
První zastávkou je Jízdárna Pražského hradu, kde korejská umělkyně Seohyo vytvořila barevnou projekci složenou z prvků pražské architektury. Seohyo je korejská umělkyně a profesorka na Samsung Art and Design Institute v Soulu, kde vyučuje kreativní kódování. Vytváří instalace a performativní akce, v nichž kombinuje obyčejné předměty s digitální technologií. Všední svět tak vizuálně proměňuje a nabízí možnost zkoušet vnímat běžné věci novými způsoby. V poslední době rozšířila svou praxi kódování na generativní umění. V něm využívá kromě geometrie a matematiky i inspiraci přírodou. Svá díla často prezentuje na městských digitálních billboardech, ale vystavovala také v mnoha významných institucích nebo na festivalech po celém světě, např. v Korejském národním muzeu historie v Soulu, na D:Art festivalu v Singapuru nebo Demo Festivalu v Amsterdamu a Utrechtu.
Díky spolupráci s Pražským hradem se lidé dostanou zdarma i do Jižních zahrad Pražského hradu, kde uvidí objekt zrcadlící své okolí od španělského studia SpY. Jedná se o španělského umělce a jeho studio s širokým týmem technických specialistů a řemeslníků. SpY do uměleckého procesu často zapojuje diváky, pracuje s pronikavými koncepty a silnými formálními přístupy, které kladou zásadní otázky o realitě mezilidských vztahů. Jeho projekty vytvářejí dialog s městským prostředím, narušují jeho každodenní rutinu a zkoumají jej jako hřiště plné nevyužitých možností.
Trasa je zakončena v galerii Kunsthalle Praha. Zde je k vidění výstava britského uskupení UVA. United Visual Artists (UVA) je londýnské studio založené v roce 2003 britským umělcem Mattem Clarkem. Rozmanité dílo UVA propojuje nové technologie s tradičními médii, jako jsou sochy, performance a site-specific instalace. Čerpají ze zdrojů od starověké filozofie po teoretickou vědu a zkoumají kulturní rámce a přírodní jevy, které formují naše poznání, vytvářejí nástroje, jež manipulují s naším vnímáním a odhalují relativitu našich zkušeností. Spíše než hmotné předměty jsou díla studia UVA lépe chápána jako události v čase, ve kterých se odvíjí výkon světla, zvuku a pohybu.
Festival letos přinese videomappingy hned na dvě budovy v historické Praze. Vedle Arcibiskupského paláce (na Hradčanském náměstí. Je přístupné zdarma pro všechny, kteří chtějí vidět jako první videomapping Eternal Recurrence od digitálního tvůrce Filipa Hodase) se publikum může těšit i na projekci na budovu Městské knihovny na Mariánském náměstí. Její fasáda inspirovala k videomappingové show španělsko-dánské vizuální duo Desilence. Tato tvůrčí dvojice, sídlící v Barceloně, tvoří Tatiana Halbach (Španělsko) a Søren Christensen (Dánsko). Desilence jsou multidisciplinárním studiem, které od roku 2005 vytváří audiovizuální performance, umělecké instalace a projekční scénografie k muzikálovým či tanečním představením. Desilence vyznávají lásku k malování a pohybu, kráse skryté v rodícím se nápadu a píli při snaze dosáhnout rovnováhy. Jejich projekce The Rhythm of the Ocean přenese diváky do hlubin mocného živlu za hudebního doprovodu držitelky pěti nominací cen Grammy Suzanne Ciani.
Dynamiku prostoru Staroměstského náměstí oživí audiovizuální instalace čínského umělce Cao Yuxiho. Ta vychází z motivu totemu, symbolizujícího příslušnost k současné digitální společnosti. Instalace, inspirovaná motivem QR kódu a geometrickým tvarem monolitu, zobrazuje rozhraní mezi paralelně žitými světy. Audiovizuální instalace kombinuje prostorové zvuky digitálního a reálného světa.
Barokní refektář dominikánského kláštera zvukovou instalací pojedná světoznámý umělec Bill Fontana. Ten svým projektem naléhavě připomíná křehkost klimatické i kulturní rovnováhy. V roce 2019 hořela gotická katedrála Notre-Dame – „duše Paříže“, symbol evropské kultury. Zvony byly destrukce ušetřeny, ale také na mnoho let umlčeny. Tiše naslouchaly ruchu a shonu města i hluku stavebních prací. Zvukový umělec Bill Fontana pomocí senzorů zachycujících vibrace zvonů tyto harmonické rezonance převedl do slyšitelné podoby. Tóny tichých pařížských zvonů zároveň přenesl do ledových jeskyní rakouského masivu Dachstein. Tam spolu se zvuky zdejšího ledovce, tajícího v důsledku klimatických změn, začal vznikat unikátní duet. Parsifalův dóm v ledových jeskyních Dachsteinu je místem, které prý skrývá nedocenitelné tajemství. V motetu (formě polyfonní hudby) rakouského skladatele Antona Brucknera „Locus iste“ je popisováno jako tajemství, které nám klade otázku, jak chceme s přírodou v budoucnu žít. Site-specific zvukový duet tvoří základ pro projekt „Sound Bridge“, který se přesouvá, uvádí v nových kontextech a je součástí řady evropských a světových galerií. Instalace Billa Fontany je prvním formátem spolupráce Signal Festivalu s festivalem Ars Electronica v Linci, jednou z nejuznávanějších přehlídek novomediálního umění na světě.
