Na Art Central jste v Hongkongu představili dialog mezi českým graffiti a hongkongskou neonovou tvorbou. Co vás přivedlo právě na tento veletrh?
Do Hongkongu na Art Central jsem jel s Michalem Škapou, se kterým jsme byli domluveni, že se zkusíme premiérově zúčastnit. Michal už byl v Hongkongu dvakrát – byl součástí HK Walls a měl tam samostatnou výstavu ve Windham Social. Já jsem tam byl poprvé před rokem na pozvání Kláry Jurčové, generální konzulky České republiky v Hongkongu. Tehdy jsem tam kurátoroval menší výstavu česko-hongkongských umělců a zároveň jsem se jel podívat na Art Central, kam mě Klára propojila s jeho prezidentem. Ten za mnou byl potom v Miami před několika lety a já jsem ho následně navštívil znovu loni. Naše letošní účast tak byla výsledkem dlouhodobého snažení a propojování; důležitou roli v tom má právě Klára.
Jak jste prezentaci koncipovali pro mezinárodní publikum?
Z předchozích veletrhů jsem si uvědomil, že je důležité přijít s instalací, která vyčnívá. V roce 2024 jsme dostali cenu za nejlepší stánek v Miami, kde jsme měli výraznou instalaci od Pavla Duška a Pavlíny Kvity, která byla hodně odlišná od standardní veletržní prezentace. Proto jsme i v Hongkongu chtěli něco podobného – zvolili jsme zrcadlovou fólii na stěnách, aby odrážela neony. Ty jsme prezentovali i díky tomu, že Michal už dříve spolupracoval s hongkongským neonovým umělcem Jive Lau. Přišlo nám důležité mít na veletrhu i místního zástupce, proto jsme ho přizvali.
Součástí vaší prezentace byly i doprovodné talky a prezentace. Povedlo se vám tím navázat kontakt s místní odbornou scénou?
O propojení české a hongkongské scény se dlouhodobě snaží Klára Jurčová, generální konzulka České republiky v Hongkongu, která iniciovala sérii setkání a diskusí pod názvem Art Dialogue. Letos to byl rok českého umění, minulý rok rok českého designu a příští rok má být rokem české hudby. Týden před Art Basel v Hongkongu a Art Central proběhla nedělní akce Art Dialogue Česko–Hongkong, kde jsem vystupoval já, Michal Škapa, Richard Bakeš a Ondřej Rakušan za digitální umělce v rámci HK Walls; zároveň tam byli zástupci hongkongských institucí i místní umělci.
Práce Kláry je neuvěřitelná – kdyby byli všichni čeští zástupci v zahraničí tak aktivní, byli bychom kulturní velmocí. Díky tomu je dialog dlouhodobě nastavený a funguje. Ano, jsou to způsoby, jak se propojit s místní scénou a zároveň představit české prostředí.
A jak vlastně funguje umělecký trh na jiných než evropských veletrzích? Spatřujete tam nějaká specifika?
Postupně jsem pochopil, že každý veletrh je jiný, protože se odehrává na jiném místě, a že v Hongkongu funguje jiné umění než v Miami, Londýně nebo Los Angeles. Možná někdo, kdo na to nahlíží globálně, řekne, že to tak není, ale mně to tak připadá – každé místo má svou specifickou estetiku, které rozumí, a je důležité se do ní alespoň částečně trefit.
Na druhou stranu význam veletrhů spočívá v tom, že na ně přijíždějí globální sběratelé. Přijede tam Francouz a je mu v zásadě jedno, zda v Hongkongu vidí klasické čínské umění, nebo něco bližšího evropskému kontextu. Pokud ho to zaujme, chce si to pořídit.
Je to tedy vždy kombinace obojího: na jedné straně trefit se do specifik místního prostředí a na druhé straně mít i štěstí, že prezentace osloví někoho z mezinárodního publika.
Máte pocit, že se vám letos podařilo trefit – a kromě prodejů se to promítlo i do celkové odezvy na vaši prezentaci?
Ano, odezva byla skvělá. Připravovali jsme se mimo jiné tím, že jsme zapojili i hongkongského umělce, aby byla přítomná místní stopa.
Důležitá byla i asistence Melissy, která mluví mandarínsky i kantonsky, takže se mohla bavit s lidmi z Hongkongu i z pevninské Číny, kteří přijíždějí přímo na veletrh, jejich jazykem. Zkušenost z předchozích veletrhů mi ukazuje, že čím specifičtější jazyk, tím důležitější je mít někoho, kdo jím mluví, a nespoléhat se jen na angličtinu, i když ta samozřejmě také funguje.
Jaké jsou další zahraniční aktivity The Chemistry Gallery?
Na zahraniční přehlídky jsme začali jezdit v roce 2016. Tehdy se mě hodně lidí ptalo, jestli budeme na veletrhy jezdit. Sám jsem na začátku váhal – je to nákladné a nejisté a v té době jsem byl rád, když jsme v galerii zaplatili nájem. Zpětně ale musím říct, že to bylo správné rozhodnutí.
Je to finančně i organizačně velmi náročné, ale dává nám to smysl. Díky tomu jsme získali zahraniční sběratele i prodeje, ke kterým bychom se jinak nedostali. Zároveň je to ale vždy do určité míry riziko. Vždy říkám, že veletrhy jsou trochu jako gamble. Člověk má pocit, že má za sebou silný rok, dobré výstavy a že se mu daří, ale pak přijede třeba do Berlína a zjistí, že ho tam nikdo nezná – galerii ani autory – a že všechno musí fungovat okamžitě a na místě. Právě proto jsme začali víc pracovat s celkovou prezentací stánku, aby byl výrazný a působil jako jeden celek.
Máme v plánu jezdit na tři veletrhy ročně – Berlín a Miami, nově i Hongkong. Berlín dává smysl vůči evropskému trhu; zároveň je vystavování tam relativně jednoduché – člověk si půjčí dodávku a může přespat u známých. Navíc se koná během Berlin Art Week, takže tam jsou němečtí sběratelé. Miami je pro nás dlouhodobě nejúspěšnější a má i širší přesahy v rámci kontaktů. Vzniklo to tak, že jsem nejdřív jezdil na veletrhy do New Yorku. Pak mi šéf Scope v New Yorku řekl: „Petře, hlavní veletrh není tady, ale v Miami. Vezmi to, co děláš tady, a přivez to tam.“ A opravdu se to povedlo. Hongkong zatím zkoušíme jako novou zkušenost. Toto rozložení nám ale dává smysl. Uvidíme, jestli si ho budeme moci dovolit i v dalších letech.
Co dalšího byste poradil galerii, která se na veletrh chystá?
Určitě bych zmínil výhodu podpory od magistrátu. Galerie z Prahy si může při účasti na zahraničním veletrhu požádat o grant ve výši zhruba 100 až 200 tisíc korun, což pokryje část nákladů. Je to důležité hlavně ve chvíli, kdy se prezentace nepovede – alespoň částečně to vyrovná finanční riziko.
Myslím si, že jde o dobře investované prostředky, protože se tím Praha v zahraničí propaguje jako kulturní město. Má to reálný dopad, lidé si Prahu spojují s kulturou a vznikají z toho i konkrétní kontakty.
