Co je ta nejbizarnější věc, kterou jste kdy museli v rámci instalace výstavy řešit?
RADKA VONDRAŠOVÁ (Event Manager): Každá výstava a instalace je svým způsobem výzva, neboť je Artium prostorem, který je nejen pro samotné umělce, ale i pro kurátory poměrně náročný. A to i proto, že naše publikum nejsou primárně milovníci umění, ale lidé, kteří se často s uměním setkávají mimoděk a my jim výstavy a doslova stavíme do cesty.
Jak to vás běžně vypadá 20 minut před vernisáží?
RV: Je patrné takové to předstartovní napětí. Ale obvykle již máme v prostoru Artia návštěvníky a 20 minut před vernisáží proto musí být vše připraveno. Mám radost, že přibývá lidí, kteří mají k umění skutečný vztah a umí si ho vychutnat.
Podle čeho poznáte, že se výstava opravdu povedla?
RV: Jak už jsem zmínila, vážíme si toho, že se do Artia naučili lidé za uměním chodit. A právě vracející se návštěvníci jsou za nás tím nejlepším důkazem a odměnou, že se výstavy vydařily. Že jsme kurátorsky vybrali vhodné autory, kteří oslovují nejen diváka, který pravidelně umění vyhledává, ale i laickou veřejnost, která si díky výstavám v Artiu k umění svou cestu našla. A třešnička na dortu je třeba v tom, když se povede některá díla z výstavy rovnou prodat. To se nám zatím nejlépe povedlo při charitativní výstavě děl ukrajinských umělců.
Na jakou výstavu nikdy nezapomenete a proč?
RV: Určitě je to výstava Veroniky Psotkové. Byla to první výstava v prostoru s novým názvem Artium. První výstava ženské autorky a první výstava, kde byly jen sochy. A to, že jednu sochu musela autorka doslova „sešít“ na místě celý zážitek jen umocnilo. Navíc drátěné sochy prostoru Artia mimořádně slušely.
