Co je ta nejbizarnější věc, kterou jste kdy museli v rámci instalace výstavy řešit?

MARTINA ZÁTORSKÁ (Art & Collecting): Teď například řešíme, jak propojit umění s hudbou – vizuální percepci s poslechem starých LP desek na nádherném designovém gramofonu. Na to se moc těším. Bizarnosti totiž není nikdy dost. Právě z neobvyklých spojení může vzniknout něco nečekaného – zážitek, který ve vás ještě dlouho rezonuje.

Jak to vás běžně vypadá 20 minut před vernisáží?

MZ: Většinou si na posledních chvíli převlékám šaty a boty, kamarádka přichází, aby mě nalíčila, a do toho už dorazí první hosté. Já se v tom řízeném chaosu ještě snažím zkontrolovat, že je všechno na svém místě a tak, jak má být. A samozřejmě se téměř vždycky něco přihodí. I to ale k vernisážím patří. Nakonec jsou možná ty neplánované momenty nejlepší.

Podle čeho poznáte, že se výstava opravdu povedla?

MZ: To tak nějak vycítíte. Především z tváře umělce, když vidíte, že je spokojený a usmívá se, je to asi ta nejlepší odměna. Pak posloucháte reakce lidí a druhý den vám ještě píšou, jak si výstavu a celý večer užili. A samozřejmě je skvělé, když se během vernisáže podaří některá díla prodat. To je pak taková okamžitá, velmi konkrétní odměna a potvrzení, že výstava zafungovala.