23. 9. 2023, 16:30 – 18:30 Slavnostní vernisáž Odkolekce a následné komentované prohlídky s kurátorem Petrem VolfemSoubor bytových domů ve Vysočanském mlýně doprovází galerie umění pod širým nebem Odkolekce, kterou vytvořili přední čeští sochaři a malíři. V souladu se geniem loci byl soubor dvanácti uměleckých děl zhotoven tak, že odkazuje na paměť místa. „Určujícím kritériem při výběru umělců byla kvalita tvorby, originalita, zkušenost s prací ve veřejném prostoru a rozmanitost projevů v podání několika generací“, prozrazuje kurátor projektu Petr Volf.
Poslechněte si rozhovor s Petrem Volfem v podcastu PLAN_T
V první fázi výstavby na Tajném místě – nyní Odkolekce bylo instalováno osm artefaktů, jejichž autory jsou David Böhm (1982) a Jiří Franta (1978), Michal Cimala (1975), Lukáš Rais (1975), Petr Stanický (1975), Čestmír Suška (1952), Evžen Šimera (1980), Michal Škapa (1978) a Karel Štědrý (1985). Na tyto počiny v následujících etapách navážou Václav Cigler (1929) a Michal Motyčka (1974), Václav Fiala (1955), Tomáš Hlavina (1966) a Stanislav Kolíbal (1925).
„Soubor bytových domů v nově vzniklém areálu Vysočanského mlýna od architekta Juraje Sonlajtnera, ten organicky doprovází galerie umění pod širým nebem, kterou vytvořili přední čeští sochaři a malíři. V souladu se jménem pana Františka Odkolka, zakladatele zdejších pekáren, byl soubor dvanácti uměleckých děl pojmenován Odkolekce,“ uvádí kurátor projektu Petr Volf.
Vraťte se na Tajné místo prostřednictví rozhovorů s umělci, kteří pro tento projekt připravují realizace a skrze intervence umělců a umělkyň, které se na Tajném místě odehrály.
Zásady, které umělci uplatňovali při vzniku Odkolekce:
1. Metamorfóza věcí, které byly součástí původního areálu
2. Revitalizace v nejvlastnější podobě
3. Recyklace jako princip při zrodu nové identity místa
4. Umění jako strážce paměti
5. Umění neoddělitelně svázané s lokalitou
6. Umění, jež není jen „na ozdobu“, ale chce se dotknout hlubší podstaty místa
David Böhm a Jiří Franta: Předmět našich hovorů
Umělci pracující ve dvojici vytvořili prostorovou kresbu: klasickou dvojrozměrnou disciplínu rozvinuli do formy třídimenzionální sochy, která představuje stylizovaný rozhovor tří „mluvících hlav“.
Michal Cimala: Roxorman
Michal Cimala použil pro své dílo betonářské výztuže (takzvané roxory), které se podařilo uchovat při demolici starých budov. Jednotlivé dráty pospojoval do figurální plastiky, jež váží 6, 5 tuny a dosahuje výšky 7, 5 m.
Petr Stanický: Ozvěna
Dílo Ozvěna vede dialog s okolními budovami. Může to být betonové torzo, může to být počátek. Může to být altán, ale také generátor tvořivosti.
Evžen Šimera: Sestupování
Západní stěna domu A2 se proměnila v obrovité „malířské plátno“, které na výšku dosahuje bezmála dvaceti a na šířku dvanácti metrů.
Čestmír Suška: Poupě
Sochař metamorfoval cyklonový odlučovač, který sloužil k úpravě mouky, do podoby rozvíjejícího se industriálního květu.
Michal Škapa: Hlava plná myšlenek
Velkoformátové graffiti (581 m2) v průchodu bytového domu v západní části areálu je pozvánkou do podivuhodného světa plného různých prvků a motivů vyjadřujících vnitřní rozpoložení člověka postmoderní digitální doby.
Karel Štědrý: Runway
Cesta malíře Karla Štědrého v první etapě dosahuje 63,5m, později dosáhne 135 metrů, a stává se tak jeho komunikační osou.
Lukáš Rais: Trichodon
V ocelovém objektu se snoubí abstrakce i realismus, připomíná preclík. Díky zrcadlově lesklému povrchu se v něm odráží pozorovatel a stává se součástí sochy.
