Začátkem poválečných let se podstatně změnil pohled na zařizování interiéru. Z kraje 20. století se prostory stále ještě snažily být co nejokázalejší, o co největším počtu pokojů a vybaveny co nejnádhernějším nábytkem. „Byt je měřítkem blahobytu, podle něhož jeden měšťák měří druhého…“ říkal ve 30. letech teoretik Karel Teige. Postupně se ale spělo k odstranění historizujících tendencí, zbytečné zdobnosti a k vítězství jednoduché a geometrické formy. Problematika bytového vybavení začínala být chápána komplexně ve vztahu k architektuře, k typu a dispozici bytu. Tyto tendence můžeme vidět v posledních dekádách po Sametové revoluci znovu i u nás, kdy laciné vybavení z éry socialismu nahrazuje buď jednoduchý nábytek švédské provenience, u znalců pak nábytek od renomovaných designérských firem, nebo vyrobený na míru. Důležité ale je, že spolu s novým nábytkem pomalu přichází trend v nakupování výtvarného umění, který byl ve třicátých u střední třídy letech samozřejmostí, a i lidé s nižším příjmem si rádi koupili krajinku či zátiší od lokálního umělce a vyzdobili si tak svůj „sváteční pokoj“. V posledních letech si lidé u nás začínají znovu pořizovat umělecká díla, buď solitérní kusy, anebo budují rovnou celé sbírky. Nakupují umění jako investici do privátních společností, nebo jím vybavují velké developerské projekty. Je to dobré znamení jak pro umělce, tak pro veřejnost, protože to, v jakém prostředí se pohybujeme značně ovlivňuje naši psychickou kondici, a tedy to kým jsme a jak fungujeme jako společnost.
Výstavní prostory realitní kanceláře Czech Republic Sotheby’s International Realty se nachází v klasickém nájemním bytě z první republiky a výstava Bytová kultura představí v tomto interiéru řešení, jak s uměním zacházet v místech, ve kterých se pohybujete nejčastěji, ať jsou to byty, nebo prostory kde pracujete.
Poslechněte si podcast s jednou z vystavujících, Terezou Štětinovou.
