CC: MATOUŠEK, TEA

Jestliže se máme vypořádat s obrazem doby, je nutné nejen zpomalit, je dokonce potřebné nerůst. Ač koncept nerůstu rozvíjel již na konci 70. let rakousko-francouzský filozof André Gorz, stává se nyní, v době nesměrného tlaku na výkon, produktivitu a produkci, rezonující pro stále širší množství společnosti. A jestli ve své knize Virus času. Kulturní dějiny zrychlování (2004) tematizuje tento aktuálně žitý nákladně vytvořený systém německý historik Peter Borscheid tak, že už v mnoha ohledech ztratil své racionální jádro a nezadržitelně míří k absurditě, je třeba hledat principy, jak – například právě skrze umění – čas zpomalit, ideálně však zastavit. Médium sochy právě takové zpomalení nabízí – a nejen jejímu tvůrci. Stvoření objektu trvá týdny i měsíce a co se za tuto dobu odehraje, je ekvivalentní právě danému objektu. Ten v sobě uchovává přesně takovou časovou stopu. Jeho vznik nelze urychlit, stejně jako obelstít – objekt je dokladem o své existenci a stejně tak o existenci času, který byl věnován právě jemu a právě ve svém daném ohraničení.