DĚDICTVÍ KRVE

Julius Reichel zaplavil Galerii Kostka stovkami kilogramů vyřazeného textilu. Monumentální síť, jejíž spojnice tvoří svázané rukávy a nohavice, využívá celou výšku prostoru a mění jej v labyrint průchodů a průhledů. Neprocházíme kolem díla, ale skrze ně. Struktura je zároveň uměleckým dílem i architekturou výstavy a je možné ji číst jako obraz systémů, které nás přesahují a jejichž dosah nedohlédneme. Na stěnách jí odpovídají díla z nalezených předmětů, poliček, prken či vytrhaných drátěných plotů, jež jsou zároveň obrazy i objekty. Reichel je zaplňuje texty, hashtagy a smajlíky, o nichž přemýšlí jako o nosičích dat a jejichž úsměv může být i na náš účet. Co působí jako velkolepý spektákl, je zároveň přesně vystavěná past o manipulaci, extraktivismu a válce, o tom, co jsme zdědili a co odkážeme dál.