Křehkost se v posledních letech dostala do popředí jako klíčový koncept, jehož prostřednictvím lze vytvářet nové představy o lidských i ekologických poměrech. Výstava fragilités rozvíjí obavy, vize a citové odezvy tvůrců, kteří se křehkostí hluboce zabývají a reflektují její napětí, spletitosti i paradoxy. Zpochybňuje tradiční význam křehkosti ve smyslu slabosti, bezmoci či pasivity, a naopak ji považuje za zdroj síly a dění, aktivně podporující vzájemné provázanosti.
Výstava spojuje několik generací, z nichž nejstarší je zastoupena díly Louise Bourgeois, Marii Bartuszové, Gety Brătescu a Aliny Szapocznikow, které propojuje síť spojitostí. Smyslná, hloubavá a transformativní křehkost v jejich tvorbě přináší alternativy k dominantním představám o lidském těle jakožto celistvé a integrované entitě. Hranice mezi celistvostí a roztříštěností, smyslností a bezútěšností, mužstvím a ženstvím, zůstávají rozostřené a v proměnlivé organické formě. Jejich novátorské průzkumy přijaly za své něco, co bychom dnes nazvali écologie du sensible (ekologie cítění) – hlubokou, intuitivní pozornost a reakci na naše prostředí.
Recenzi výstavy si můžete přečíst v našem sesterském časopise Art Antiques.
