Při pohledu na sbírku Oldřicha Uttendorfského dříve nebo později vytanou na mysli dvě slova: kabinet kuriozit. Výraz, kterým se od renesance označují rozmanité sbírky nejen umění, ale i dalších cenností, historických i etnografických artefaktů nebo přírodnin, totiž téměř doslovně ilustruje to, čím se sběratel obklopuje. Veškerá díla a předměty klade vedle sebe a hledá mezi nimi nečekané souvislosti. Vedle starověké egyptské mumie kočky tak najdete obraz Vladimíra Vély, objekt Barbory Blahutové pak může být doplněn třeba o kravskou lopatku. Nezáleží mu totiž na tom, co má jakou cenovku ani co je a není umění.
Vše je nositelem vlastní hodnoty i estetické kvality. Jakožto bývalý porodník má navíc Oldřich Uttendorfský talent nacházet v objektech své sbírky téma života i jeho konečnosti.



