PLAN_T: Michal Novotný

Jak vyprávět příběh umění 2. poloviny 20. století? K čemu dnes slouží stálé expozice? A kdo zde chybí nebo snad přebývá?

Národní galerie Praha otevřela ve Veletržním paláci koncem května netrpělivě očekávanou novou stálou expozici, která se věnuje umění 2. poloviny 20. století. Pod názvem Konec černobílé doby představuje prostřednictvím tvorby více než 260 autorů a autorek z let 1938 až 2021. Dokončením této expozice se završil téměř pět let trvající proces obměny expozic moderního a současného umění ve Veletržním paláci. 

Hostem dalšího dílu podcastu byl jeden z kurátorů expozice, Michal Novotný, který je zároveň ředitelem sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha. Tento díl podcastu PLAN_T tentokrát vede Tomáš Klička z měsíčníku Art & Antiques.

V posledních pěti letech vzniklo na půdě Národní galerie vzniklo několik nových stálých expozic: expozice umění 19. století, expozice meziválečné doby a expozice architektury 2. poloviny 20. století. Jak Národní galerie s novou expozicí navazuje na tyto předchozí stálé expozice? „Vyšlapaly nám cestu v tom, že jejich umělecký i architektonický přístup je experimentální. 1. republika je topografická, není pojata chronologicky ani tematicky, ale po jednotlivých centrech Československa a etnických skupinách v tehdejším Československu. Zatímco sbírka umění 19. století je anachronická – snaží se vystopovat genezi modernismu tím, že vedle sebe staví věci, které jsou z jiné doby, což je dnes řekl bych převažující přístup. Od počátku jsme tedy měli možnost jít do něčeho experimentálnějšího. Potom jsme se rozhodli soustředit se na sbírkový fond samotný, což je stejný případ jako u Expozice dlouhého století,” popisuje charakter sbírky Konec černobílé doby Michal Novotný a dodává, že se sbírka snaží o „zdůraznění nejen esteticko stylotvorných aspektů uměleckého díla, ale pojímá umělecké dílo jako shluk politických, ekonomických a dalších aspektů.” 

Expozice 1939 – 2021: Konec černobílé doby si dává za cíl ukázat, že umění může být chápáno jako ilustrace daného období, snaží se podat obraz o české historii a o tom, jaké umění se produkovalo a co odrážedlo. Zaměřuje se tedy na provázanosti doby a umění. Podle slov spolukurátora Michala Novotného “návštěvník prohlídkou může nahlédnout do moderní historie, která se bez politických událostí a chronologie vyprávět nedá, právě z důvodu kontextu, který rozhoduje o tom, co je bylo a je za umění označeno a jak nyní rozumíme jeho obsahu.” Ve sbírce jsou ale přítomni i autoři a autorky, kteří nebyly reprezentanty nejprogresivnějších směrů a expozice tak podává celistvější obraz o diskurzu doby. Stálá sbírka má výraznou architekturu, která je spojena s grafickým designem a stává se tak “rovnocenným dílem Dominika Langa a Jana Brože”, jak popisuje Michal Novotný.

foto: Národní galerie Praha

K odběru podcastu se můžete přihlásit na Spotify a Apple podcasts.

Podcast byl realizovaná za podpory Státního fondu kultury.