Tělo mezi zranitelností, identitou a kontrolou
Ačkoliv program Prague Art Week vzniká ve většině zapojených institucí a galerií autonomně, napříč jednotlivými výstavami lze vysledovat několik společných významových rovin, které odrážejí současné společenské a kulturní otázky. Jedna z nejsilnějších tematických linií letošního programu se týkala tělesnosti jako něčeho, co neustále formují společenské normy, technologie, prostředí a vztahy. V Beside Bodies v galerii Berlínskej model se setkaly feministické a queer přístupy různých generací a tělo se na výstavě stalo porézním povrchem, do kterého se zapisují otázky autonomie, genderu, sexuality i normativity. Na výstavě Sorority Terezy Kalousové, kterou můžete vidět ještě do 24. října v galerii Clauda, se zase tělo, ale i naše okolí postupně podřizují stejné hladké a dokonale optimalizované logice. Komfort, estetická čistota a absence tření jsou zde prostředkem kontroly: začlenění se do prostředí, které působí bezpečně právě proto, že předem eliminuje všechno rušivé.
Do podobného tematického okruhu vstupuje Occult Couture Romany Drda de Angelis v NoD. Autorka pracuje s korzetem a oděvem jako s prostředky, které tělo nejen zakrývají nebo reprezentují, ale zároveň ho fyzicky formují, stahují a přetvářejí. Výstava, kterou můžete do 28. října navštívit, se tak stává materiálním vyjádřením skrytých procesů, které utvářejí naši identitu. Jinou polohu pak nabízí Memory of Touch v Kunsthalle Praha, která pracuje s křehkostí a zranitelností jako s estetickou i společenskou strategií. Během PAW tuto rovinu rozvinula také performance Lukáše Hofmanna (Saliva), takže se téma přeneslo z vystaveného objektu přímo do živého momentu a prostoru.
Ještě jinou polohu nabízí Materia Delicata Luboše Plného v Galerii Smečky, kterou můžete navštívit do 28. listopadu. Plného anatomické kresby fungují jako mapy vlastní tělesnosti, do nichž zapisuje fyziologické údaje, lékařská měření, čas i osobní události. Během PAW výstavu doplnily workshopy Mezi kůží a obrazem a Tělo jako mapa rodiny, které toto téma rozšířily směrem k vlastní zkušenosti, identitě nebo třeba společnému rodinnému autoportrétu.
V režimu nestability a neustálých proměn
S tělesností souvisí i obecnější zkušenost nejistoty a neustálé proměny, což může reflektovat naše současné pozice v neustále se proměňujícím světě. Floor Is Lava Clémenta Bedela, která ve Francouzském institutu pokračuje do 24. října, bere dětskou hru, ve které se nesmíme dotknout země, jako metaforu situace, kdy stabilitu už nelze považovat za samozřejmost. Na výstavě Třetí krajina Vladimíra Houdka, otevřené v HYB4 rovněž do 24. října, se figura pohybuje mezi minulostí, přítomností a představovanou budoucností, mezi skutečností a imaginací.
Osobnější rovinu proměny otevřela výstava Zrání Sáry Konečné a Terezy Štětinové v European Arts. Obě autorky sledují změnu jako základní součást života – někdy viditelnou a ritualizovanou, jindy téměř nepostřehnutelnou a kontinuální. K tématu nestability můžeme z odlišné perspektivy zařadit také výstavu Interference Tomáše Polcara v Ethera Gallery, kterou můžete navštívit do 15. listopadu. Výstava staví do vzájemného napětí dva prostorové a vizuální systémy: geometrie zde nefunguje jako pevný řád, ale jako něco, co vzniká až v samotném střetu forem.
Proměna se do programu galerií zapisuje také skrze samotný materiál. Between Worlds v KodlContemporary, kterou můžete vidět do 1. listopadu, propojuje keramiku a alchymii a připomíná, že transformace hmoty je zároveň jedním z nejstarších způsobů, jak přemýšlíme o transformaci člověka a světa. Jan Jedlička v Maremma, která v UNTITLED-ART pokračuje do 28. listopadu, naopak pracuje přímo s pigmenty získanými ze zeminy, minerálů, kamenů a sedimentů – krajina zde není jen motivem, ale fyzicky vstupuje do samotného obrazu.
Místa paměti
Další výrazná spojnice vede k paměti. Bezhlavý jezdec v Domě U Kamenného zvonu, který můžete navštívit do 18. října, se vrací k devadesátým létům a ke generaci, která vyrůstala mezi porevoluční euforií, novou popkulturou, reklamou a nastupujícím volným trhem. Jiný typ paměti přinesly soukromé sbírky. Festival letos ukazuje, že sbírka nemusí být pouze souborem vlastněných děl, ale také osobním archivem vztahů, setkání a rozhodnutí. Kabinet života Oldřicha Uttendorfského v Magnus Art můžete navštívit až do 16. prosince. Výstava propojuje umělecká díla s historickými artefakty a přírodninami a rozostřuje hranici mezi uměním, kuriozitou a osobní fascinací.
K minulosti se jistým způsobem obrací výstava Spellbound polské umělkyně Natalie Kleszczewské v HIDDEN Gallery, kterou je možné vidět do 31. října. Autorka vychází z hauntologie a představy „ztracených budoucností“ Marka Fishera. Ve svých malbách kombinuje motivy sci-fi, hororu a folkloru a vytváří figury na pomezí lidského, zvířecího a mimozemského. Osobnější rovinu paměti potom otevírá You Can’t Return, You Are Here Bystríka Klča a Margarity Ivy v Karpuchina Gallery, kterou můžete navštívit do 18. října. Výstava vyrůstá ze vzájemnosti, naslouchání a osobních vzpomínek. Průsvitné odlitky oblečení a předmětů každodenního života fungují jako stopy věcí, které mizí, ale zároveň zůstávají přítomné ve vzpomínkách.
Co obvykle zůstává skryté
Vedle paměti se letos výrazně vrací také téma péče. Já to potřebuju v Galerii AVU ukazovala technické dílny jako místo, kde se potkává řemeslná zkušenost, materiálové znalosti, experiment a současné umění. Pozornost se přesouvala od hotového díla k lidem, bez jejichž práce by často vůbec nevzniklo. Vita aeterna v UPM, kterou je možné navštívit do 18. října, řeší podobnou otázku z opačné strany: už nejde o vznik, ale o zachování díla. Restaurování připomíná, že kulturní dědictví nepřežívá samo od sebe a že za jeho existencí stojí dlouhodobá péče, rozhodování a odborná práce.
Další vrstvou byly festivalové projekty a místa, kam se běžně nepodíváme. Do tohoto kontextu vstupila také výstava Young Selection 03 v prostorách funkcionalistické vily The House. Vedle jedenácti autorů a autorek nastupující generace, kteří zatím nejsou zastupováni galeriemi, se během festivalu otevřely také místní ateliéry. Open Studios tam i v Hybernské, kde se otevřely i rezidenční ateliéry hongkongských umělců, tak společně ukázaly nejen hotovou tvorbu, ale i prostředí a podmínky, ze kterých vyrůstá.
Jedním z dalších příkladů byl projekt Le Chat Noir Julie Bény a Marka Thera v restauraci Parnas. Historický interiér tu nebyl neutrálním výstavním prostorem, ale přímo součástí instalace, která propojovala video, performance a kulturní paměť místa. Právě podobné projekty během PAW ukazovaly, jak se význam díla mění ve chvíli, kdy nevstupuje do bílé galerie, ale do prostoru, který už sám nese vlastní historii a společenské asociace.
Výzkum jako součást umělecké praxe
V programu se objevovaly také projekty, které vyrůstají z delšího uměleckého výzkumu. Ve Světova 1 představuje výstava Burden of Gravity – From Waking to Space, otevřená do 31. října, výsledky programu As We Grow 2026, vedeného Andrásem Cséfalvayem. Gravitaci tu jednotlivé práce nezkoumají pouze jako fyzikální sílu, ale i jako způsob uvažování o vztazích, orientaci, tíze nebo možnosti odpoutat se od zavedených struktur. Podobně projekt Inspiration Forum Lab: Trajectories v galerii Display, který můžete navštívit do 29. října, vychází z celoročního umělecko-výzkumného programu. Jednotlivé přístupy zde sledují pohyb napříč časem, krajinou a pamětí – od písku a geologických procesů až po lokální příběhy zanikající krajiny.
Po skončení festivalu
PAW26 sice skončil 27. září, velká část výstav ale pokračuje dál. Festival tak může fungovat jako rozcestník i pro další týdny. Pokud jste během čtyř intenzivních dnů nestihli všechno, můžete se teď k jednotlivým místům a tématům vrátit v pomalejším tempu a navštívit tak třeba některé z výstav zmíněných výše. Web Prague Art Week i letošní katalog můžete dál využívat jako průvodce po výstavách, galeriích, institucích a dalších místech zapojených do programu – i po skončení samotného festivalu.
