C12 art gallery

Galerii jsme otevřeli s jednoduchou myšlenkou dělat ji „pro radost” a vždy se snažit vyjít z komfortní zóny naší i umělcovy. Nedělat vše jen „jak se to má dělat”, každou výstavu tvořit skutečně na míru a dávat prostor alespoň jednou ročně někomu, kdo teprve začíná a nebo není v uměleckém světě doposud etablovaný.

Co je ta nejbizarnější věc, kterou jste kdy museli v rámci instalace výstavy řešit?

NIKOLA DERNER (za tým C12): V rámci instalace výstav asi nic, tam nás nic nepřekvapí — ale třeba připravit jedlý sulc z reliéfu Pavla Duška na jeho vernisáž patří k těm jedinečným vzpomínkám.

Jak to u vás běžně vypadá 20 minut před vernisáží?

ND: V tom nejlepším případě si jen dáváme kávu odvedle z Coffee Roomu a vítáme první hosty, v tom horším vypadnou pojistky a my lítáme všude kolem a zjišťujeme, který jistič nahodit.

Podle čeho poznáte, že se výstava opravdu povedla?

ND: Všechny výstavy se opravdu povedly a poznáme to tak, že instalujeme společně s umělci a upřímně komunikujeme, dokud nejsme všichni spokojeni — to se pak, věříme, odráží i v pocitech návštěvníků.

Na jakou výstavu nikdy nezapomenete a proč?

ND: Asi na výstavu Davida Krňanského, která měla všechno. Jeho skvělá díla, ke kterým jsme vydali i limitovaný zine, zahájení s tematickým cateringem a nechyběl ani merch v podobě kšiltovek. Jo a plastové židle. Prostě americký sen!